Přidat k oblíbeným | Nastavit jako domovskou stránku | přihlášení | registrace | seznam uživatelů
Facebook
Kategorie: články

Zahraniční okénko 4 - Hurá domů!

No to se ví, zase se sejdem
Za sedm let, či příští tejden
Budeme hrát, budeme zpívat
Přijďte se dívat, bude nám hej...
Aneb nadešel čas loučení a blíží se čas vítání.

Tak je to tu. Půl roku uteklo jako voda a už zase balím věci, tentokrát však na cestu zpět. Za posledních pár týdnů se toho událo tolik, že to ani nezvládnu všechno vylíčit. Dva měsíce jsem pracovala na společném projektu s 30 studenty ze 13 různých zemí, honem rychle uskutečňovala své cestovatelské plány a užívala si posledních dní v zahraničí.
V rámci toho projektu jsem se také vydala na dva týdny na terénní cvičení do Prahy:-). Haha. Vyrazila jsem studovat do Holandska, abych jezdila na exkurze do Prahy. Výlet do Prahy byl sice úžasný, ale také velice náročný. Dostala jsem na krk skupinu mezinárodních studentů a holka, starej se. Občas jsem si připadala jako učitelka v mateřské školce. Neustále mě zahrnovali záludnými dotazy a vznášeli specifické požadavky. Když je například někdo předbíhal ve frontě, otočili se na mě a chtěli, abych to řešila. Bezva. V restauracích jsem jim překládala jídelní lístek a vybírala jídla. Což někdy nebylo jednoduché. Jednou jsem takhle vybírala, podle toho, na co měl zrovna kdo chuť. Řekli mi, co by si tak představovali a já se snažila vybrat to nejvhodnější. Když jsem se zeptala Ethiopanky Tsedekech, řekla mi, že ona nechce nic. Na tom by nebylo nic divného, ale až nám přinesli jídla, pro jistotu jsem se jí ještě zeptala, jestli opravdu nic nechtěla. Odpoveď mě teda dostala: "chtěla, mám hrozný hlad, ale v téhle restauraci podle toho, co jsi četla, vaří jenom vepřové a to já nejím." Bože! Nebo jsme jednou nastoupili do metra, zavřeli se dveře a v tom slyším ťukání na okno. Instinktivně otočím hlavu a koho tam nevidím? Za dveřmi stojí můj Číňan Zhuobiao. Nestihl nastoupit do metra... no comment. Ghaňan Prosper měl pro změnu požadavek, že by rád zašel v neděli do kostela a jestli bych mu mohla najít nějaký evangelický kostel s bohoslužbou v angličtině. Horko těžko se nám s Ondrou (ten mě tam pár dní zachraňoval před zešílením) podařilo jeden takový kostel najít, ale když jsme před něho Prospera zavedli, byl zavřený. Oni totiž ty webové stránky byly aktualizované naposledy v roce 2006. Tak jsme oběhali všechny kostely v okolí a výsledek byl ten, že jsme ho nakonec posadili do katolického kostela s bohoslužbou v češtině. No, tak nějak si to určitě představoval:-) A takto bych mohla pokračovat do aleluja. Ale musím říct, že ve výsledku jsem si to užila a hlavně díky tomu poznala spoustu skvělých lidí z různých koutů světa.
O další zážitky se s vámi podělím až ústně. Teď rychle balím, uklízím a připravuji se na příjezd bratra se švagrovou, kteří přijedou na krátkou dovolenou a ve středu si mě odvezou domů. Jestli se mě už nemůžete dočkat, můžete si to nesnesitelné čekání zkrátit prohlížením nových fotek na www.ekejdu.rajce.net. Je jich tam spousty a další ješte budou přibývat.
Už se na vás na všechny moc těším! Takže ahooooj za chvíli v Brně.

Autor: evak
Vydáno: 12.7. 2008 17:55
Přečteno: 1241x
Hodnocení: 2.8 (celkem 432 hlasů)
Známkovat:  1 | 2 | 3 | 4 | 5 (jako ve škole)

print Formát pro tisk



Přidat komentář

Přidávat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.

Zadejte své uživatelské jméno a heslo

Uživatel  
Heslo

Registrace >
Zapomenuté heslo >

Komentáře


Zatím nebyly přidány žádné komentáře.