Přidat k oblíbeným | Nastavit jako domovskou stránku | přihlášení | registrace | seznam uživatelů
Facebook

Korfbalová historie

 

Povědomý původem, přesto unikátní

 

Zakladatel korfbalu Nico Broekhuijsen byl učitelem malých dětí v jedné z nejchudších částí Amsterodamu na počátku 20. století. Inspirován ranou verzí basketbalu, který viděl během letní školy tělesné výchovy ve Švédsku, vymyslel Broekhuijsen v roce 1903 korfbal. Na rozdíl od mnoha jiných týmových sportů, které byly vyvinuty pro školy s oddělenou výukou tělesné výchovy, Broekhuijsen nalezl geniálně jednoduchý způsob začlenění chlapců a dívek v rámci pravidel hry. Výzvou pro něj bylo zorganizování společné fyzické aktivity pro chlapce i dívky, která by byla založena na spolupráci, a přesto podporovala soutěživost. Korfbal byl řešením, které šlo zcela odlišnou cestou než mnohé ostatní, na první pohled podobné, nicméně ne smíšené týmové sporty, jež byly vytvořené pro školy ve stejném období a jsou dnes také hrané po celém světě.

 

Společenské hodnoty se přiblížily korfbalu

 

V prvních desetiletích 20. století vzniklo mnoho korfbalových klubů a korfbal zapustil pevné kořeny v Nizozemí a Belgii. V roce 1933 byla založena Mezinárodní korfbalová federace (IKF) jako nástupce Mezinárodní korfbalové kanceláře založené v roce 1924 národními svazy Holandska a Belgie. Korfbal byl představen na olympijských hrách v letech 1920 (Antverpy) a 1928 (Amsterdam).

K jeho dalšímu intenzivnímu rozvoji dochází od pozdních sedmdesátých let, kdy se celosvětově společenské hodnoty přiblížily pokrokové a inovační povaze korfbalu. První světový šampionát v korfbale se uskutečnil v roce 1978 a od roku 1987 se mistrovství koná každé čtyři roky. Korfbal byl uznán Mezinárodním olympijským výborem v roce 1993 a je hrán na Světových hrách od roku 1985.

Kontinentální mistrovství se hrají v Evropě a v Asii a Oceánii každé čtyři roky. Původně se korfbal hrál na trávě pod širým nebem, dnes je možné jej hrát i na mnoha jiných površích: na palubovce, na umělé trávě, na pláži a rekreačně dokonce i ve vodě. Na nejvyšší úrovni se ale korfbal nejvíce hraje ve sportovních halách.

 

Aktivní a rozšiřující se mezinárodní síť

 

Duch spolupráce, rozhodující pro pravidla korfbalu, je také charakteristický jak pro mezinárodní řídící orgány tohoto sportu, tak i pro širší mezinárodní korfbalovou komunitu. Mezinárodní korfbalová federace, ve které bylo v roce 2006 zapojeno již 50 členských zemí z pěti kontinentů, aktivně podporuje import korfbalu do nových zemí při jakékoliv příležitosti. Jakkoli je korfbal pevně zaveden v Evropě, a to obzvlášť v průkopnických zemích Holandsku a Belgii, vzkvétá také v zemích, jako jsou Taiwan, Austrálie, Indie, Rusko a Jihoafrická republika, a začíná se prosazovat ve Spojených státech a Číně. Rozšiřující se korfbalová síť je aktivní v mezinárodních výměnných programech, školách tělesné výchovy a veřejných vzdělávacích institutech. Jako pokrokový a inovační sport, ztělesňující principy rovnosti a spolupráce, má korfbal nesmírný potenciál podporovat zakládání vztahů, budování komunit a posilování organizací - kvalit, kterých se Mezinárodní korfbalová federace snaží využít při svých rozvojových činnostech. Poskytováním finanční, materiální a strukturální podpory přidruženým zemím usiluje Mezinárodní korfbalová federace o vytvoření stabilních lokálních organizací, a tím umožňuje udržitelný rozvoj korfbalu v každé z nich.

 

Korfbal v českých zemích

 

Do tehdejšího Československa se korfbal dostal po kontaktu s představiteli IKF pro rozvoj korfbalu v roce 1987 v Polsku.  Československé straně se dostalo podpory v podobě dodání prvních korfbalových košů, míčů, pravidel hry a propagačních materiálů. V průběhu roku 1988 došlo k návštěvě trenérů IKF a následně k dvojici předváděcích akcí v Praze a Brně v podání dvou belgických týmů. V letech 1988-89 byl korfbal aktivně propagován, předveden čtyřem stovkám učitelům v rámci „Léta učitelů" a vznikaly také první kluby. V roce 1991 vznikl Český korfbalový svaz (ČKS) jakou součást ČSTV. Po celá devadesátá léta minulého století se korfbal v České republice úspěšně rozšiřoval a aktuálně existuje téměř třicet korfbalových oddílů se základnou čítající přes dva tisíce členů.

 

Úspěchy na mezinárodní scéně

 

Česká republika patří od začátku třetího tisíciletí ke světové špičce. Z posledních velkých turnajů si většinou její reprezentace přivezla bronz, když skončila za neporazitelnými nizozemskými suverény a za takřka věčně druhou Belgií. Podařilo se jí to na MS 2003, Světových hrách 2005 či na ME 2000 a 2006.

Největším úspěchem pak bylo druhé místo na mistrovství Evropy ve Španělsku v roce 2002, kdy český výběr dokázal poprvé v historii porazit Belgii a s opět vítězným Nizozemskem sehrál vyrovnaný finálový souboj. Obdivuhodný výkon vzhledem k tomu, že nizozemská základna čítá kolem 100 tisíc korfbalistů.

Mistři České republiky jsou také pravidelnými účastníky finálového kola turnaje Europa Cup, korfbalového poháru mistrů evropských zemí. Nejlepším umístěním je bronzový stupínek Kolína z roku 1997 a Českých Budějovic v roce 2007. České kluby také dominují soutěži Europa Shield, turnaji klubů ze stříbrných a bronzových příček nejvyšších ligových soutěží evropských B-zemí, tj. bez Nizozemí a Belgie.