Autor: evak | Vydáno: 25.2. 2008 21:03 | Adresa: http://www.korfbalbrno.cz/clanek-zahranicni-okenko-2-prvni-zapas-v-holandskem-dresu-104.html

Zahraniční okénko 2 - První zápas v holandském dresu

Tak už jsem se tu rozkoukala, zorientovala a začlenila do koloběhu místního života.

Od turnaje v Apeldoornu, který jsem si maximálně užila, se tu zas tolik nových věcí nepřihodilo. Jeden bochník chleba jsem už snědla a další dva mám pěkně schované v mražáku na horší časy. Spolubydlící ze mě asi musí mít radost, protože zabírám půlku mražáku.
Ve škole už značně přituhuje. První část výuky mi již skončila a teď se pilně připravuji na svoji první zkoušku. Obhájila jsem svoji prezentaci o kultuře Zimbabwe, prokousávám se stovkami stránek v angličtině, musím napsat esej o introdukci psa do Tasmánie a naučit se na zkoušku.
Na výlety teď není čas ani vhodné počasí, takže zatím jen vymýšlím velkolepé plány, kam všude se pojedu podívat. Doufám, že to všechno do konce června vůbec stihnu:-). Ale program mám stále pestrý. Pro představu: korfbal (někdy i 4x týdně, když se zadaří), s Martinou chodíme na squash, večeře u Marti s Edwinem, účast na koncertu vážné hudby, lekce břišních tanců, party (naposledy jsem byla na Brazilské party, kde vystoupily i polonahé brazilské tanečnice), atd., atd.
Korfbal je ale určitě mou největší náplní tady. Se studentským týmem jsem už dokonce odehrála své první zápasy. No, úplně první zápas byl opravdu veliký zážitek. Ten univerzitní tým totiž hraje jen nějakou strašně nízkou soutěž a podle toho to taky vypadalo. Nikdy bych nevěřila, že tak staří lidé budou ještě schopní hrát korfbal. Věkový průměr soupeřů byl asi tak trojnásobný co náš, většina hráčů byla už šedivá a asi tak polovina vyztužená nejrůznějšími ortézami. Proti mně nastoupila sice jejich nejmladší hráčka ale předčila mě snad ve všech ohledech. Mohla mít zhruba tak o 20 let, o hlavu a o 100 kilo víc než já. Zápas jsme překvapivě vyhráli. Je to ale naprosto úžasné vidět, jak se lidé v tomto věku baví korfbalem. U nás by tito lidé jen seděli doma nebo v čekárně u doktora a stěžovali si, co je kde bolí a jak nemají co dělat. Ale tady je to prostě jinak a to se mi hrozně líbí. Korfbalově mi tyto zápasy určitě nic nedají, beru to spíš jako takovou společenskou záležitost. Mají tady moc pěkný zvyk, že před každým zápasem někdo uvaří večeři pro všechny, všichni se tak sejdou, pobaví a na zápas se pak jede společně (jak jinak než na kole). Já jsem je naopak seznámila s jednou naší korfbalovou tradicí. Když jsem dala v zápase svůj první koš, přinesla jsem potom flašku Becherovky a společně jsme ji vypili. Myslím, že se jim tato tradice moooc líbila:-)
Vaše zápasy pečlivě sleduji a moc vám držím palce. Gratuluji hlavně Ačku k počtu nastřílených košů - to musí být střelnice. Mrzí mě, že se toho nemůžu účastnit. Ale jsem ráda, že alespoň můj dres je přítomný na lavičce (případně na babičce:-))
Pro tentokrát se s vámi loučím, ale nebojte, určitě se zas ozvu.