Autor: Ondra | Vydáno: 16.3. 2008 22:10 | Adresa: http://www.korfbalbrno.cz/clanek-smolne-kolo-brnenskeho-becka-114.html

Smolné kolo brněnského Béčka

Pražský "turnaj pravdy" měl ukázat, jaká je forma tří ze čtyř aktuálně nejlepších týmů první ligy. Čekal nás doposud neporažený Děčín a navíc nepříjemný domácí tým Lužin. Vzhledem k rostoucí formě jsme ale určitě doufali v bodový zisk.

 

Bohužel, jak už je v této sezóně zvykem, ani tentokrát jsme nejeli v plné sestavě, když citelně chyběla Katka, která se teprve v neděli v noci vracela z lyžování, navíc Gabča nastupovala se sebezapřením způsobeným bolestmi zad. Přesto jsme šli do prvního zápasu s favoritem z Děčína nažhavení a s maximálním odhodláním.

 

TKC Děčín x VSK VUT Brno B 11:7 (7:4)

Před začátkem zápasu jsme měli možnost chvíli sledovat zápas Děčína s Prahou, takže jsme dobře věděli, co nás čeká. Naplánovali jsme sestavu a vrhli se do zápasu v sestavě Michal, Zbyňa, Mirka, Barča - Marek, Roman, Jitka, Gabča. Cíl byl jasný - Mirka měla eliminovat nejlepší hráčku ligy - Markétku Blažkovou, kluci naopak měli ojova s kvalitními 4 hráči soupeře, z nichž dva patří mezi TOP třelce ligy. Soupeř se od prvních minut prezentoval nepříjemnou těsnou obranou, která nám doslova nedala dýchat. Naši střelci neměli v malé tělocvičně prostor na uvolnění, spousta útoků končila srážkou hráčů nebo nějakou nepřesností. Zatímco Michalova čtverka dobře ovládala prostor a dokázala za útok několikrát zakončit, Romanova čtverka se potýkala s důsledným bráněním a vlastními nepřesnostmi, takže jejich útoky končily po jedné střele nebo úplně bez zakončení. Hra obou týmů ale byla naprosto vyrovnaná a i rozdíl ve skóre byl nízký. V některých momentech se zejména v soubojích Romana Polívky a Robina Röhricha hodně jiskřilo a budiž čest rozhodčímu Valešovi, jak celou situaci zvládl. Bohužel jsme nedokázali využít některých malých šancí a to se posléze ukázalo být osudným. Soupeř odskočil na rozdíl 3 košů a tento rozdíl udržel až do poločasu - 7:4.

Ve druhé půli se dlouho hrála vyrovnaná partie bez úspěšného skórování. Obě družstva byla vyhecovaná na maximum a bojovalo se o každý míč a metr hřiště. Mirka fantasticky pokryla Markétku, na druhé straně Robin nenechal ani píď Romanovi. Po 10 minutách jsme to byli my, kdo proměnil jednu z šancí a za chvíli už jsme se dostali už na dostřel, když Jitka snížila na 7:6. Jitčině a Romanově čtverce se ale stále nedařilo podle představ, proto trenér sáhl ke střídání a na Romanovo místo přišel Bady. Zdálo se, že vyrovnání je na dosah, v této fázi jsme byli lepší, navíc to vypadalo, že to tam prostě co chvíli musí spadnout Jitce nebo potom Michalovi. Hra se rozhýbala a vyrovnání bylo na spadnutí, jenže 15 minut před koncem Jitka nešťastně v podkošovém souboji trefila svým okem Badykovu ruku a s modřinou zvící solidního grapefruitu opustila hřiště a odjela s Romanem do nemocnice. Místo ní přišla na hřiště dorostenka Dana a i když odvedla dobrý výkon, při veškeré snaze nemohla nahradit zkušenou Jitku. Hra se nám tak rozložila, ztratila kus náboje a soupeř získal navrch. Děčín šel do tříbodového vedení a ani veškerá snaha Brna nevedla k snížení. Když pak soupeř do stažené obrany ještě jednou skóroval, získal zasloužené vítězství 11:7.

 

Sestava a koše: Roman 1 (Bady 0), Marek 0 (Perňa 0), Jitka 2 (Dana 0), Gabča 0 - Michal 4, Zbyňa 1 (Drago 0), Barča 0, Mirka 0

 

 

VSK VUT Brno  x SK Hala Lužiny 7:12 (2:5)

Do zápasu s Prahou šel úplně jiný tým než proti Děčínu - zdrcení prohrou, navíc bez Romana a Jitky jsme šli na hřiště skoro jako na porážku. Sestava byla poslátaná, jak se dalo, důvěru dostali hráči, kteří proti Děčínu hráli jen chvilku. Celý zápas měl náš soupeř navrch, jeho převaha byla vidět zejména ve střelbě, kdy jsme nebyli schopni využít toho, že nás soupeř nebrání a nebyli jsme schopni ani trefit obroučku, natož dát koš, zatímco soupeř proměnil prakticky každou třetí střelu. Celý zápas ale byl úplně bez chuti a náboje, nikdo neměl snahu tlačit v útoku nebo se porvat o míč v obraně. Poločas 2:5 asi mluví za vše.

Ani poločasová domluva neměla patřičný účinek, na celém týmu bylo vidět zklamání a nesoulad. Navíc v půlce musel odstoupit Michal a setsva už byla naprosto bez ladu a skladu. Druhá půle už se nesla ve znamení rezignace na snahu o obrat, nebyla vidět snaha zatlačit na soupeře, jen jsme pobíhali okolo koše a čekali, jestli tam něco nespadne. Nedařilo se snad vůbec nikomu, naprosto tragická byla úspěšnost střelby. Je až zoufalé, jak se snažíme střílet, ale špatná technika střelby vede k tomu, že střely i z 5-ti metrů míjejí koš třeba až o dva metry. Ani spolehliví střelci nedokázali najít cíl a družstvo se propadlo do herní beznaděje. Zatímco jsme v útoku vystřelili třeba 6x, soupeř vzal míč a první nebo druhou střelou trefil koš. Ukončení zápasu za stavu 12:7 bylo pro nás spíš vysvobozením.

 

Sestava a koše: Michal 2 (Zbyňa 0), Drago 1, Mirka 0, Dana 0 - Bady 1, Perňa 0 (Marek 2), Gabča 0, Barča 1

 

Zhodnocení kola:

Na tento turnaj jsme se chystali pečlivě a dlouho. Je ohromná škoda, že jsme opět nedokázali hrát v nejsilnější sestavě, protože nám někdo chyběl. Všechny síly jsme vrhli do zápasu s Děčínem, který, nebýt malé haly, měl všechny parametry extraligového utkání. Bohužel zranění Jitky přišlo v nejhorší možný moment a pak už jsme nedokázali najít sílu na zvrat.  Bohužel nás soupeř na malém prostoru zatlačil v obraně a my jsme si nedokázali vytvořit dobré šance. Přesto patří hráčům dík za bojovnost. Veřejnou pochvalu zaslouží Mirka, která nedovolila nejlepší střelkyni ligy prakticky nic.

Ve druhém utkání chyběl kromě Jitky a Romana od poločasu i Michal. Tým byl rozložený fyzicky i psychicky, nedařilo se ani tradičním střeleckým oporám. Mrzí mě naprosto zoufalá úspěšnost střelby - každý hráč střílí jinak a všichni technicky VELMI špatně. Dokud nebudou jednotliví hráči ochotni připustit svoje technické nedostatky a nebudou se soustředit na jejich odstraňování v tréninku, bude to stále stejné - na každý koš se neuvěřitelně nadřeme a situace, které by měly být naší výhodou vedou paradoxně ke ztrátám.

Ale svět se točí dál, čeká nás poslední kolo doma a doufám, že se nám podaří udržet alespoň 3. příčku v tabulce. Na závěr patří můj dík všem hráčům za bojovnost i předvedené výkony - neměli jsme se za co stydět. Dík i Daně, že týmu pomohla v nouzi, bylo by fajn, kdyby trénovala s týmem častěji, pomohlo by to určitě všem. Teď si dáme chvíli oddech a pak se znovu vrhneme na tréninky, abychom neztratili body v posledním kole.