Autor: evak | Vydáno: 20.1. 2008 21:40 | Adresa: http://www.korfbalbrno.cz/clanek-zahranicni-okenko-1-pozdrav-z-holandska-86.html

Zahraniční okénko 1 - Pozdrav z Holandska

Slíbila jsem, že o mně ještě uslyšíte. No a už je to tady! Abych neupadla v zapomnění, všechny vás srdečně zdravím a přináším nejžhavější novinky z mého současného života. Pokud vás tedy zajímá, jak se žije brněnské korfbalistce v Holandsku, čtěte následující řádky.

 

Už jsou tomu dva týdny, co jsem opustila teplo rodinného krbu a vydala se vstříc novým dobrodružstvím. Po zhruba 12ti hodinové cestě autem (můj hodný bratr sem totiž mě a mé dvě spolužačky odvezl) jsme zaparkovali v mém novém království - ve Wageningenu. Hned jsme vyrazili prozkoumávat zdejší krásy v podobě jedné místní útulné hospůdky na náměstí. Zajímavostí hlavního náměstí je, že kromě kostela tu jsou po celém obvodu jen hospody, žádné obchody. Prostě ryze studentské městečko:-)

 

Druhý den ráno bratr odjel a já se ocitla sama uprostřed neznáma. Vlastně zas tak sama ne - jsou tu ty mé dvě spolužačky a ještě jeden další spolužák z Lednice a pak spousta dalších Čechů, takže to je fajn. Prvních deset dnů jsem žila provizorně na zemi u jedné z těch spolužaček.V malém domečku s dalšími třemi studentkami, s majitelem domu a jeho synem a se třemi drzými kočkami. Přiznávám, že tam bylo dost těsno a tak už jsem se moc těšila, až se přestěhuji do vlastního pokoje na kolejích, kde bydlím teď. Mám moc pěkný pokoj s obrovským oknem (kdo byl někdy u mě doma v pokoji, chápe proč jsem zrovna z okna tak nadšená:-), vlastní ledničkou a televizí (na holandských televizích často dávají programy v angličtině jen s holandskými titulky). Kuchyň, společenská místnost a koupelna je tady sdílená s dalšími asi 10ti studenty. Převážně to jsou Holanďani, ale je tu i jedna Maďarka a jeden sličný Ital. A tak se tu postupně zabydluju - v ledničce mám Vla a na poličce medánky. První věc, co jsem ve svém pokoji umístila, byla fotka od vás, takže vás mám pořád na očích.

 

Když jsem šla poprvé do školy, cítila jsem se jako Alenka v říši divů. Je to ultramoderní budova. Všude jsou jezdící schody, po chodbách je spousta počítačů, studijní oddělení vypadá spíše jako přepážky u odbavení na letišti. Ze všeho nejvíc mě ale fascinovaly podzemní garáže na kola. Na kole tu jezdí opravdu všichni. Dokonce už i já jsem se začlenila do místní tradice a brázdím zdejší ulice na kole typu ukrajina:-)). Výuku mám zatím jen dvakrát týdně, takže to je celkem pohodička. I když tady hodně kladou důraz na domácí samostudium, takže práce je dost. Rozhodně se tady nenudím.

 

Už jsem byla i na výletě - v Arnhemu - to je asi největší město v nejbližším okolí. Bylo to supr. S kamarádkami Češkou a Islanďankou jsme brouzdaly po ovocném a květinovém trhu, vylezly jsme na kostelní věž a obhlížely slevy v obchodech. Nejlepší z celého dne byl ale horký, čerstvě upečený medánek, který jsme si koupily na stánku. Mňamííí, to byla dobrota.

 

Stále mě překvapuje, jak neuvěřitelně snadné je tady seznamování s novými lidmi z nejrůznějších koutů světa. Jeden večer jsem se účastnila mezinárodní večeře, kde se sešlo několik Čechů a pak jeden Španěl a holky z Islandu, Francie, Německa a Nepálu. Další velkou seznamovací akcí byla Welcome Drink Party pro zahraniční studenty. Tam jsem se nejvíc bavila s holkou z Mexika a s klukem z Kalifornie. Jsou tady opravdu zastoupeny snad všechny národnosti. Na této party jsem se taky setkala s něčím, co mě hodně pobavilo. Diskotéka, na které nehrála nahlas žádná hudba, ale všichni příchozí vyfasovali bezdrátová sluchátka s hudbou. Takže si asi umíte představit, jak to vypadalo, když jste tam přišli. Ticho a na parketu se vlnil dav lidí se sluchátky, předvádějící nejrůznější směšné pohyby. To byla fakt haluz. Taky jsem to vyzkoušela, abych náhodou o něco nepřišla, ale připadala jsem si jako totální idiot=))

 

Jinak jsem byla na návštěvě u Martiny a Edwina Boumanových. Jsme teď téměř sousedi, mám to k nim cca 15 min na kole. Všechny vás mám od nich moc pozdravovat.

 

Tak to by bylo tak asi vše o mém studijním a společenském životě. Ale vás by určitě ještě zajímalo, jestli jsem tady náhodou neposlala korfbal do kopru, že? Tak to vás mohu ujistit: NE! Naopak. Hned druhý den, co jsem tu byla, jsem se šla podívat na trénink místního univerzitních týmu, domluvila jsem se s trenérem a hned další týden jsem už s nimi trénovala. Ke konci tréninku už mě chytaly křeče do všech částí těla, sotva jsem pletla nohama a to jsem měla ještě dojet na kole domů:-) Ne, že by to byl tak náročný trénink, ale to víte - na začátku se člověk vždycky snaží, aby nebyl za blbce, tak jsem to možná trochu přepískla. Úroveň tohoto týmu není zas tak vysoká. Je zde pár výborných hráčů, ale taky několik, kteří se korfbal teprve učí. Ale určitě je to skvělá parta lidí, kterým proudí v těle korfbalová krev. Bohužel mají trénink jen jednou týdně, tak jsem hledala ještě další tým, kde bych se vyřádila. A našla - Wageningen je sice jen malé městečko, ale mají tu celkem 4 korfbalové týmy. Tak jsem zašla ještě do jednoho z nich - tým VADA - a i tam mě vzali mezi sebe. Takže teď už budu trénovat 3krát týdně. Ufff, to je víc jak v Brně. Zatím jsem byla na dvou trénincích a na obou jsme dělali cvičení jeden na jednoho (mé oblíbené). Jestli to tak půjde dál, nedožiju jara. A to se tak těším na tulipány:-)). Ale doufám, že se za ten půlrok stihnu aspoň trochu nakazit holandskou úspěšností střelby.

 

Teď se ze všeho nejvíc těším, až sem za mnou někteří z vás přijedete. Tak přeji šťastnou cestu. Budu vás tu napjatě očekávat.

 

Tak nyní už víte asi vše, co se mi tu zatím přihodilo. Bylo mi potěšením se s vámi podělit o své zážitky. Děkuji vám za pozornost a někdy příště na-čtenou. A abych nezapomněla: fotečky můžete najít na http://www.ekejdu.rajce.net/. Všechna alba se týkají mého pobytu tady v Holandsku. Další budu postupně doplňovat.

 

Tak se mějte krásně

 

Moc na vás na všechny myslím

 

Eva